Letošní ročník festivalu V centru/ Im Zentrum s podtitulem ReStART se z důvodu pandemické situace konal pouze v omezené podobě. Podle umělecké vedoucí projektu Serafine Lindemann je jakousi ochutnávkou toho, co se chystá na příští rok, kdy snad bude situace příznivější. I tak byl ale nevšedním zážitkem a jeho „galerie pod širým nebem“ s legendární lodí Sisy, Útekem do Brda a dalšími instalacemi ještě rozhodně stojí za návštěvu.

První červencový pátek a sobotu se uskutečnily dvě vycházky po polozapomenutých stezkách v okolí Jeseníku, první po lomech, jeskyních a známé Latzelově stezce, jenž připomíná slavný rod vlastníků kamenolomů. Druhá vycházka pak vedla křížem krážem kolem léčivých pramenů v Jeseníku a České Vsi. Trasu vycházek navrhli němečtí GÆG umělci Thomas Huber a Wolfgang Aichner) ve spolupráci se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou.

„Při putování byly za pomoci geografického sledování dat zapsány do mapy fiktivní názvy navštívených míst, které je možné vidět na webu: vcentrutrasa.gaeg.net. Například název Vřesníkův boj navrhla Kateřina Tučková. Při přípravě cesty objevila téměř zapomenutý příběh o vládci Rychlebských hor – Berggeist Heidelung, česky Vřesník, který zmizel z paměti místních lidí po vyhnání německého obyvatelstva,“ popsala projekt Zdeňka Morávková.

Galerie pod širým nebem
Vernisáž výstavy děl současných českých a německých umělců se uskutečnila v sobotu 3. července pod širým nebem, a to v industriálním prostoru areálu textilní firmy WooX. Historicky se jednalo o slavnou textilní fabriku Regenhart & Raymann, která dodávala své výrobky až na císařský dvůr, před revolucí zde pak sídlil závod Moravolen. Organizátorům festivalu se podařilo tento zajímavý prostor citlivě oživit a zaplnit uměním, připomenout jeho slavnou historii i přinést nová témata do budoucna. 

POZVÁNKA
V CENTRU / IM ZENTRUM - Galerie pod širým nebem

Zveme vás do galerie v působivém prostředí staré textilky Regenhart a Raymann (dnes areál WooX) Prozkoumejte zde díla současných českých a německých umělců reagujících na výjimečné prostředí. Vyrobte další sdílenou koloběžku. Projděte galerií vedeni průvodcem pro rodiny s dětmi – čekají na vás otázky, tvořivé úkoly a zábava.
Kde: areál WooX, ul Tovární 1413
Kdy: pátek–neděle (11.00–17.00), do 25. 7. 2021

Prostoru dvora továrny vévodí obrovský kámen pocházející z místního lomu, který sochař a performer Martin Zet rozštěpil přímo na místě na dvě části. Podle Martina Zet má jeho projekt dvě symbolické roviny, místní a obecnou. „Dlouhou dobu zde lidé žili pohromadě a vesměs manipulativními technikami bylo jejich soužití narušeno a jeho obnovení již nebylo možné. Obecná rovina má podobu jakési metafory nebo zamyšlení nad společností, která je stále vnitřně rozdělená. Rozdělení je snadné, spojení těžké až nemožné,“ uvedl sochař.

Eliška Perglerová, která ve své tvůrčí práci osciluje mezi sochou, instalací a happeningem, se na festivalu představila imaginativní rekonstrukcí zrezivělého tkalcovského stavu s názvem Útek do Brda. Tkalcovský stav vyrobila z úlomků kovu, které našla přímo na místě a je v nich kus místní historie. Před instalací studovala různé části tkacích strojů a jejich názvy, které mohou mít rozličné významy. Brdo je nízký táhlý kopec, ale také část tkacího stroje, rameno provádějící pohyb nitěnek. Útek pak použila i schválně s tím, že se možná právě někdo splete a zamění útek za útěk. I textilní průmysl vlastně někam utekl, třeba do Asie. Útěk asociuje i zoomorfní tvar stoje, který vypadá jako pavouk, jemuž někam utíká pavučina.

Celý prostor dvora továrny pak spojuje a vyplňuje zvuková instalace Michala Kindernaye, který při svých audiovizuálních projektech využívá nástroje umění, technologie a vědy. Jeho zvuková instalace s názvem Osnova – Útek vychází ze struktury plátna. Jedná se o soustavu zvukových zdrojů zavěšených na sloupech, jež reprodukují zvuk textilních strojů nahraných v brněnské Nové Mosilaně. „Když procházíme sloupovím, zvuk se se dynamicky mění. Dostáváme se od nových strojů ke starším. Na konci kompozice je pak skladba, akord varhanních tónů. Je to taková vzpomínka, oratorium za textilní průmysl, jehož činnost u nás ustává,“ popisuje Kindernay. Realizace této instalace nebyla vůbec jednoduchá. Bylo na ni použito tři sta metrů kabelů, které se musely protáhnout všemi sloupy. Nepřišly také všechny objednané reproduktory. Michal si ale elegantně poradil, když vymontoval reproduktory ze starých televizí a rádií, které našel v kontejneru na jesenickém sběrném dvoře.

Workshop sdílených koloběžek pod vedením Adama Wlazela ze studia MAK – Mobilní architektonické kanceláře, která prostřednictvím svých aktivit zkoumá možnosti urbánního života, a věnují se tématům veřejného prostoru, se uskutečnil v neděli 4. července. Dřevěné koloběžky, které mají tvořit kontrast k těm současným komerčním, jež zahlcují velká města, slouží nyní místním i návštěvníkům k projížďkám městem a o víkendech i galerií. Pro zájemce jsou při tom nachystány komponenty a do konce července (o víkendech) se tak flotila oblíbeného dopravního prostředku může rozšířit o další kusy.

Co se týká zahraničních autorů, letos přijeli do Jeseníku vystavovat i zmíněné duo GᴁG a vůbec poprvé jihokorejský umělec žijící v Mnichově, Jaemin Lee.

Lee vystavil v zelení zarostlé části továrního areálu surrealistické ptačí budky „Hey Birds Hey Birds“ a vytvořil zde jakousi ptačí oázu se záměrem přivést na toto opuštěné místo život. Ptačí budky nejsou jen uměleckým dílem, ale jsou plně funkční a určené k zahnízdění. Jsou dekorovány jako tradiční masky, před nimiž mají hlavně starší Jihokorejci značný respekt a nikdy se k nim nepřiblíží (na rozdíl od Evropanů, kteří si je věší na zeď jako dekoraci z cest). Masky na budkách tedy Jaemin Lee namaloval záměrně, aby k nim lidé nechodili a ptáky nerušili.

Němečtí umělci a alpinisté Wolfgang Aichner a Thomas Huber GᴁG instalovali na zeď továrny svou červenou loď Sisi. V roce 2011 se Sisi přešli tři tisíce metrů vysoký alpský hřeben, aby se zúčastnili prestižního 54. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách. Tento projekt passage 2011 se stal ve své době naprostou senzací a vzbudil nečekaně obrovský zájem médií a veřejnosti. Strastiplné jedenáct dnů trvající alpské dobrodružství bylo pečlivě zaznamenáno v dokumentu, který budou moci diváci zhlédnout na festivalu V Centru/Im Zentrum v roce 2022. Neoromantická inspirace, sisyfovská námaha a touha člověka po překonání svých hranic charakterizovaly misi umělců, která měla buď skočit vítězstvím hrdinů, nebo naprostou katastrofou. GᴁG se nakonec podařilo do Benátek doputovat a vypustit Sisi na kanál, a i když se potopila, byla zdárně vylovena a její mise mohla pokračovat dál, Třeba do Jeseníku, kde si teď radostně pluje na zdi rozbořené továrny připomínající vlny. Podle obou umělců totiž Sisi není tragickou postavou, jak by se mohlo zdát, ale naopak symbolizuje optimismus a naději.

Kateřina Soldánová
Zdroj: https://sumpersky.denik.cz/ctenar-reporter/v-centru-im-zentrum-prineslo-do-jeseniku-tradicne-vysoky-umelecky-zazitek-202107.html

Foto: Martin Richartz