Střípky z dějin města Jeseníku

Budova Divadla Petra Bezruče

Dnešní budova divadla (č.p. 880) stojí na místě domu, který tzv. odpradávna patřil řeznické rodině Tomášů. Její historie je písemně doložena ke dni 26. října 1694, kdy byla uzavřena smlouva mezi řezníkem Adamem Tomášem (Thomasch) a Georgem Hackenbergem, který mu prodal zděděná pole po svém otci Matyáši Haskenbergovi za 74 tolarů. Adam Thomasch zaplatil v hotovosti jen 32 tolarů a zavázal se splácet každoročně 6 tolarů. Dne 18. 3. 1710 byl dluh uzavřen poslední splátkou ve výši 5 tolarů.

O desítky let později uvádí Kniha kontribucí města Frývaldova z let 1754/55 jako plátce daně Franze Thomasche, není však uvedeno číslo domu, kde bydlí. První přesnější záznam pochází z r. 1786, kdy se dozvídáme, že na předměstí Svoboda (Freiheit), v domě č.p. 63 bydlí ve třech pokojích řezník Jakob Thomasch. S jeho jménem se setkáváme každoročně až do r. 1806, v r. 1807 je jako plátce daně uváděn syn Wittib Thomasch, o rok později spolu s ním Magdakena Thomasch, která jeden pokoj pronajala. Jako jediný plátce daně je Wittib uváděn r. 1815.

V r. 1836 je v Protokolu pozemkových a stavebních parcel uveden řezník Franz Thomasch (narozen 27. 8. 1793), majitel několika parcel částí Křížový vrch. V soupise obyvatelstva r. 1857 je uváděn v bytě č. 1 s.p. 63 jako jeho majitel. Jeho žena Pauline (nar. 1. 1. 1792) vychovala čtyři děti, nejstarší syn Josef (nar. 10. 11. 1820) byl na vojně. Nejmladší dcera měla 13 let. V druhém bytě bydlel úředník Josef Schulse (nar.r. 1813) se ženou a 5 dětmi. Druhou část domu vlastnil také Tomasch a bydlela zde pouze vdova Anna Justová (nar. r. 1790). Řeznická živnost evidentně vynášela, protože ppodle popisu je patrné, že Tomasch postupně rozšiřoval obytný dům směrem nahoru do patra, zápolí živnosti dozadu, i pomocí průjezdu vpravo (dnes loutkové divadlo). Po odvodnění (r. 1858) a s přibývajícími lety živnosti opustil a odstěhoval se do domu J. Brosiga na nám. Svobody č.9. Podnikatelskou tradici rodiny zachraňovala dcera Sofie, která si 10. 5. 1872 otevřela lokál s hostinskými pokoji na nám. Svobody č.49. Ten jako hotelové zařízení zůstal až do 50. let 20. století.

V sumáři sčítání lidu z r. 1869 se námi sledovaný dům dělí na dvě jednotky, v č. 63 je majitel označen Landwehr, tedy c.k. zeměbrana. Účel tohoto rozhodnutí si lze jen domyslet, bylo totiž krátce prohrané prusko-rakouské válce. V části 63a jsou uváděny dvě osoby. Index ke sčítání lidu přináší však přesné údaje: v domě bydlelo 19 nájemců, většinou však s rodinami, celkem 44 osob! Musíme si uvědomit, komfortní byt se v tehdejší době skládal již z kuchyně a pokoje! V letech 1874 a 1880 není dům při sčítání obyvatel uveden. Jeho dalším majitelem se stal Berthold Blühdorn, který pocházel ze staré rodiny výrobců rukavic z Vidnavy. Leopold Blühdorn (nar. 1811) měl svou živnost zapsánu v živnostenském rejstříku 29. 9. 1868 a byla z něj vyškrtnuta r. 1887. V té době jeho syn Berthold (nar. 1852), s bytem Mikulovice č. 239 a příslušný do Vidnavy, si nechal zapsat rukavičkářskou živnost do rejstříku 26. 8. 1886 pod č. 185 a od 29. 9. 1890 pod č. 5544 továrnu na výrobu rukaviček ve Frývadlově, na Svobodě v domě č. 63. Z plánů uložených na stavebním odboru Městského úřadu v Jeseníku vyplývá, že v letech 1890-1899 prováděl řadu přestaveb na místě kůlen, např. zařizoval nové provozy včetně tovární haly. Pracovali pro něj stavebníci A.Nietsche a F. Gröger. Zřejmě největším vkladem bylo vybudování samostatného obytného domu uprostřed dvora (dnes č.p. 870). Účetní deník jeho firmy končí lednem 1910. Továrna byla z živnostenského rejstříku vyškrtnuta pod č.30/1913.

Když se v r. 1893 stal farářem v Jeseníku Josef Neugebauer, snažil se prakticky využít převratných myšlenek encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum reagující na sociální postavení dělnictva. Založil Katolický dělnický spolek (Kath.Arbeiterverein,1891) a obnovilčinnost Katolického lidového spolku (Kath.Volksverein, stanovy 1911), který usiloval i o kulturní vyžití svých členů, např. formou divadla. K tomu bylo zapotřebí ovšem budovy se sálem a spolkových místností. V r. 1913 se vyskytla možnost zakoupit továrnu firmy Blühdorn, jež zkrachovala.

Rozhodnutím městské rady z 13. února 1913 se z městské konkursní podstaty prodal dům č.63 ve Frývadlově, část Freiheit (Grundbuch ev. číslo 446) s k tomu příslušnými budovami, základy i pozemkem, mimo to spolu se zabudovaným benzinovým motorem a plynovým vedením za kupní cenu 85.000 K Katolickému lidovému spolku. V platebních podmínkách je stanoveno, že k zúčtování tuto nákupní cenu přebírá nový majitel kreditní pohledávku u České Unionbanky v Praze ve výši 20.000 K.

Na základě žádosti Kat.lidového spolku z 4. 5. 1913 o výstavbu divadelního sálu a jiných spolkových zařízení, vyvolalo c.k. okresní hejtmanství ve Frývaldově jednání, na jehož základě vydalo 9. 8. 1913 stavební rozhodnutí pod č.j. 5975/2/N s připomínkami, které musí být splněny. Vedoucím přestavby byl stavitel A. Nietsche. Kolaudace proběhla 20.1.1914 a přípisem okresního hejtmana 26. 1. 1914 byl sál schválen k divadelním produkcím.

Z období 1913-14 je dochována ve fondu Katolického lidového spolku řada účtů za vnitřní vybavování Spolkového domu, jež vznikl přestavbou obytného domu ve dvoře. V 1.poschodí zde byl umístěn spolkový sál. Obytné místnosti jinak zůstaly zachovány. Drobnou adaptaci přízemí ještě provedl stavitel S. Neugebauer v r. 1930. V knize nájemného (Mietzinsbuch) z r. 1915 jsou v domě č.63 uvedeni tito nájemníci: J. Kirschner, K. Böhm, J. Peschke, A. Bittmann, J. Kühnel. Uvádí se, že dům má dvě podlaží, horní je zařízeno jednopokojovými byty. Vedle toho zde bylo sídlo Katolického tovaryšského spolku (Kath. Gesellenverein), katolické ženské organizace a samozřejmě majitele Katolického lidového spolku.

V r. 1919 obdržel Katolický lidový spolek koncesi pro živnost hostinskou a výčepní a otevřel v domě lokál. Jeho nájemcem se stal Jan Zlámal (nar. 1891 v Mohelnici, tamtéž příslušný). Koncese byla obnovena r. 1923, kdy byl sepsán inventář. Vyplývá z toho, že podoba budovy byla následující: sál s dámskou a pánskou šatnou, lokál, hostinský pokoj, kuchyň, spolková místnost a místnost, kde sídlil Jungbund (Svaz mladých). A samozřejmě byty-na volebním seznamu z r. 1919 je z tohoto domu zapsáno 26 osob. Roku 1924 při sčítání lidu bydlelo v domě 16 rodin, z toho 26 dětí!

V r. 1932 stavitel K. Bund z Frývaldova podal plány na přestavbu místností v 1. patře pro spolkovou činnost. První varianta počítala s pěti stejnými místnostmi na pravé straně chodby, druhá s jednou velkou a třemi menším.

Okresní úřad ve Frývaldově udělil 11.1.1936 koncesi Katolickému lidovému spolku na provozování živnosti hostinské a výčepní na dobu 10 let s následujícími: „Přechovávati cizince, podávati jídla, čepovati pivo, víno, čepovati víno ovocné, sladové a z lesních plodin, jakož i medoviny, čepovati pálené lihové nápoje, prodávati v malém pálené lihové nápoje, podávati kávu, čaj, čokoládu, jiné teplé nápoje a občerstvení, míti dovolené hry“

Vzhledem k tomu, že Kat. lidový spolek požadoval rozšíření lokálu, byl k žádosti přiložen plán a popis. Hostinská světnice má velikost 5,4x4,9 m a je přirozeně osvětlena velkým oknem, z ní vedou dveře do zvláštní světnice o velikosti 3,8x4,9m. Ze světnice pro hosty a z průjezdů je vchod do klenuté sklepní místnosti o rozměrech 9x3m, která je nedostatečně osvětlena jedním oknem. Z této sklepní místnosti vedou dveře do nálevny, z ní se druhými dveřmi vejde do průjezdu, do něhož ústí foyer. Ten odděluje sál od hostinské místnosti, dá se z něj vejít do malé šatny přistavené k nálevně a oddělené od ní dřevěnou přepážkou. Z foyeru vedou troje kyvadlové dveře do sálu o rozměrech 10,7x17,2 m a výšce 5,5 m. Sál je klenutý je opatřen pultovou střechou, dá se do něj vstoupit ještě ze dvora dvěma dveřmi, které slouží jako nouzové východy. Přirozené osvětlení sálů tvoří tři okna. K sálu patří ještě přistavěné jeviště osvětlené šesti okny s průchodem do šatny pro herce. Z hlavního průjezdu je příchod ke splachovacím záchodům. A konečně z hlavní chodby vedou dveře do kuchyně. Ve dvoře se nachází samostatný trakt, který slouží jako noclehárna pro cca 30 osob. Koncese byla vydána za určitých podmínek, např. „lokál, označený jako nálevna, budiž na vybílen“ či „v sále buď též vyvěšeny na nápadných místech zákazy volného plivání na podlahu a kouření“. Jako nájemce byl opět určen Jan Zlámal.

V r. 1937 musel majitel domu č. 63 Katolický lidový spolek prokázat v seznamu obytných místností možnost ubytování vojska. Pro normální ubytování vykázal možnost 2 kanceláří a místo pro 80 lidí. Při nouzovém ubytování se počet osob zvýšil na 180. Ke spolkům, zde sídlícím, přibyl Německý křesťanský odborový svaz (D.chr.Gewerkschaftsbund) a Křesťanský konzumní spolek (Christ. Konsumverein). Nájemné platilo 17 osob. Po Mnichovu 1938 a připojením k Třetí říši musel Katolický lidový spolek podat výkaz o své činnosti. 205 členů v čele s předsedou prelátem Josefem Neugebauerem a zástupcem předsedy Josefem Henschelem a pokladníkem Josefem Plischkem vykázali majetek v hodnotě 820 tisíc Kč, dluhy činily 185 tisíc, z toho prelátu Neugebauerovi 20 tisíc, hypotéka s úroky vzrostla na 25.422 Kč.

Rozhodnutím Adolfa Hitlera byla r. 1939 veškerá spolková činnost zakázána a nahrazena totalitním systémem jedné politické strany. Dům č. 63 byl převzat od spolku a určen opět k ubytování. V seznamu domácích čísel je jako plátce daně domu zapsán Albert Axmann, majitel autosalónu, a další Alois Scholz, klempíř, Josef Drescher, švec, Josef Erblich, holič, Rudolf Rolke, daňový poradce, a Josef Spilvogel, hostinský. A Axman provedl úpravy obytného dmou ve dvoře, v 1. Poschodí namísto spolkového sálu vybudoval byt, v r. 1940 zavedl centrální vytápění. Zároveň rozšiřoval svou živnost o obchodní prostory a dílny. Divadlo zde však odumřelo. Jak se říká, když mluví zbraně, Múzy mlčí.

Po ukončení druhé světové války byl výměrem ONV ve Frývaldově 2. 10. 1946 č.j. Ia-12326/46 dům č.63 Albertu Axmanovi zkonfiskován jako občanu německé národnosti. V popisu se nemovitost sestává z 10 bytů, restaurace, divadelního sálu a vulkanizační a klempířské dílny i zahrady. Národním správcem se stala Čsl. Strana lidová ve Frývaldvoě. Ovšem Okresní soud ve Frývaldově rozhodl 20. 5. 1946 č.d. 279/46, že národním správcem je Družstvo lidové jednoty ve Frývaldvoě zastoupené předsedou Václavem Flanderkou, správcem elektrárny. Na živnost A. Axmanna byla dána národní správa, výměrem MNV v Jeseníku ze 14.9.1948 č.j. 5675/47 se národním správcem vulkanizační firmy v domě č. 63 stal Pavel Bednář, který však 9. 2. 1949 požádal o zrušení národní správy pro špatné zdraví. 17. 5. 1949 byla sice jeho národní správa zrušena, ale protože ministerstvo průmyslu zavedlo 13. 6. 1949 jednotnou správu vulkanizačních dílen Čs. Závody kožedělnými a gumárenskými n.p. Gottwaldov, byl Pavel Bednář 19.7.1949 jmenován vedoucím podniku. Ministerstvo lehkého průmyslu převedlo 3. 7. 1951 svým výměrem tento podnik pod národní podnik Obnova Gottwaldov.

V létě 1946 založili místní nadšenci při Místní osvětové radě ve Frývaldově Divadelní ochotnický soubor Bezruč, jež byl řádným členem Ústřední matice divadelních ochotníků v Praze. Stanovy a program divadelního spolku schválil Zemský národní výbor v Ostravě 8. 5. 1946. Jméno jim propůjčil samotný básník, ochotníci mu poděkovali zvláštním památníkem. Petr Bezruč reagoval dopisem z Kostelce na Hané 1. 7. 1946, b němž píše, že „památník mu zůstane vzácnou památkou na krajany, kteří mne, vzdáleného vzpomněli na roli získané v severním Slezsku, v kraji překrásném, kde naše řeč nezněla.“

V roce 1949 byl soubor Bezruč začleněn do Kulturního družstva v Jeseníku. Za přispění Městského národního výboru byla adaptována budova divadla částkou 150 tisíc Kč. Budova byla přejmenována na Bezručovo divadlo 12. 12. 1949. V listopadu 1950 se ochotnický soubor Bezruč sloučil s divadelním souborem ZV ROH n.p. ARANDAR, na nějž byla následující rok převedena celá majetková podstata divadla. 16. 9. 1952 žádal závodní klub o úpravu spádu hlediště a o vybudování hudbiště o rozměru 8x5 m asi pro 40 hudebníků. To se však již nerealizovalo, spíše se žilo z podstaty. Proto také musel závodní klub, nyní již přejmenovaného podniku KOMSOMOL, žádat o živnostensko-právní schválení divadelního sálu s příslušenstvím. Komise 26. 3. 1956 konstatovala zoufalý stav divadla a oprávnění nebylo uděleno. Delší dobu tedy divadlo nebylo v provozu, poté došlo k jeho zprovoznění po řadě drobných úprav. V r. 1964 již byl vypracován záměr na celkovou přestavbu v několika etapách, protože budova byla velmi zchátralá a pro neustálou údržbu značně nevhodná. Nejprve došlo na vybudování plynového vytápění (1968). V pravém traktu bylo vybudováno samostatné loutkové divadlo. Ale celková adaptace se stále odkládala, až se jí jesenická veřejnost dočkala téměř po dvaceti letech! O dnešním stavu se již každý může přesvědčit sám.

Květoslav Growka, SOkA Jeseník