KINEDOK V KAVÁRNĚ ENNEA

Ve čtvrtém ročníku se promítá 15 dokumentů ze střední a východní Evropy​ na více než 180 netradičních místech v partnerských zemích: v Bulharsku, České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Norsku, Rumunsku i na Slovensku. KineDok překonává stěny tradičních kinosálů a přináší do vašeho místního klubu, kavárny či galerie sdílený zážitek - zve nejen na projekci filmu na velkém plátně, ale i na debatu s jeho tvůrci v neformálním prostředí. Bez vás, diváků se zájmem o dokumentární film a současné dění, by nemělo smysl točit dokumenty a bez dokumentárních tvůrců by chyběl prostor pro vaše silné příběhy – pojďme podpořit tuto symbiózu a snadnou dostupnost dokumentů, pojďme šířit základní poselství KineDoku: tyto osobnosti, tyto otázky, tento žánr, tato místa a tyto země bychom neměli přehlížet!

 

V malé horské vesnici na severu Itálie plánuje skupina sedmdesátiletých důchodkyň pozoruhodnou cestu. Žádná z nich nikdy nebyla u moře a chtějí ho ve stáří poprvé vidět. Na svou cestu však potřebují peníze. Po několika neúspěšných pokusech se rozhodnou udělat něco bláznivého, zahodit svou stydlivost a v pozici modelek nafotit kalendář. I když to nevyjde, alespoň zažijí něco nového a proslaví se. Moře a jejich společný sen na ně přeci nepočká…

Itálie, Chorvatsko, 2016, 77 min, 50 Kč.

 

Být hlavou domácnosti je zodpovědná a nelehká práce. To platí zejména pro Olu, 14letou polskou dívku, která se stará o svého autistického bratra a neschopného otce věčně vysedávajícího u televize. Tato zkouška osudu ji stojí dětství a běžné dívčí radosti. Jedno přání jí však ještě zbývá – návrat její matky domů a znovuobnovení nefunkční rodiny. Veškeré své síly tak Ola upíná ke dni svatého přijímání bratra Nikodema. Oslava po této zkoušce dospělosti se má stát v jejích představách pojítkem rozbité rodiny. Absolventský snímek Anny Zamecke získal Evropskou filmovou cenu 2017 za nejlepší dokumentární film.

Polsko, 2016, 72 min, 50 Kč.

 

Malá vesnička na pomezí bulharsko-turecké hranice je branou pro uprchlíky převážně ze Sýrie. Své o tom ví zejména její nepočetní obyvatelé, které otázka běženců rozděluje. Jedni se uprchlíků bojí, zatímco druzí v nich vidí naději na znovuobnovení skomírající vesnice. Tento rozkol se také stává ústředním tématem nastávajících voleb na post starosty. Nadějným kandidátem je i tichý a obětavý pošťák Ivan, jehož přáním je zaplnit vylidněné domy syrskými rodinami. Film je tragikomickým obrazem svébytného pohledu na svět a jednoho nezlomného dobráka.

Bulharsko, Finsko, 2016, 82 min, 50 Kč.

 

Je jim 19 let a žijí obyčejné životy teenagerů dospívajících v českém pohraničním maloměstě, kde navštěvují stejnou školu. Film zachycuje Tea, Renatu, Aničku a Nikolu v situacích, kdy jejich středoškolskou bezstarostnost pomalu střídá úzkost z blížícího se vykročení do světa dospělých. Každý sám čelí důležité životní výzvě, na jejímž konci už nic nebude jako dřív. Pohled do života teenagerů, kteří musí dospět dřív, než by sami chtěli.

Česká republika, 2017, 92 min, 50 Kč.

 

V rumunské vesnici Lunguletu sedí na místním trhu 1000 zemědělců na traktorech naplněných 100 000 tunami zelí a čekají na zákazníky. Na konci dne je rozdají, nebo zničí. Jsou rádi, když prodají 1 tunu zelí za pouhých 20 euro. Režisér Serban se rozhodne strávit ve vesnici jeden rok a živit se jako farmář, aby zjistil, proč se tito lidé dostali do této bezvýchodné situace a jestli přece jen neexistuje řešení.

Rumunsko, Německo 2016, 60 minut, 50 Kč.

 

Chorvatský spisovatel Pero Kvesič za pomoci ruční kamery sepisuje strhující osobní dokumentaristickou esej, za kterou po právu získal ocenění na nejprestižnějších filmových festivalech. „Dokud dýchám, doufám“, je motto všech, kteří vytrvají až do samého konce, doslova a metaforicky. Kombinace každodenního života, knih a smrti hovoří o ztrátě životní síly a schopnosti se s ní vyrovnat. Všichni umíráme v momentě, kdy se zrodíme, a to by nám mělo dát největší důvod chtít pochopit hodnotu života a užívat si radosti, které přináší.

Chorvatsko 2016, 50 minut, 50 Kč.

 

Skateboard v šedi normalizace? Jasně, a k tomu holky, pivo a skvělý triky s doma vytvořenými skejty nebo s těmi z dovozu, výměnou třeba za český křišťál. Svezte se na vlně rychlého střihu a dobové hudby, poznejte dnešní padesátníky, kteří bývali těmi kluky, co skákali do výšek a krosili slalomy. Partu na prknech dohání žigulík VB a televizní komentátoři vyzdvihují toleranci vůči zábavě mladých: easy-going hodinka, kterou chceš vidět v partě, a rozhodně ne sám.

Česká republika, režie Šimon Šafránek, 2018, 80 min, 50 Kč.

 

„Proč jsou ulice plné takzvaných normálních lidí a my, čímsi nenormální, sedíme v léčebnách?,“ ptá se jedna ze dvou protagonistů filmu Days of Madness Maja. Proč je hraniční porucha osobnosti diagnóza a nacionalismus nebo homofobie není? Maja dostala nálepku F64, diagnóza poruchy pohlavní identity, druhý protagonista Mladen trpí schizofrenií. Oba berou nepřeberné množství prášků, jejichž vedlejší účinky se podepisují na jejich zdraví. Mladen se modlí za uzdravení, snaží se nemoc přijmout a hledá kořeny jejího počátku. Maja je z přemíry léčiv několikrát hospitalizovaná a ve vzpomínkách se vrací k dětství a rodině, někdy s láskou, jindy s neskrývaným vztekem. Režisér filmu Damian Nenadić se rozhodl pro netradiční snímání: Maje a Mladenovi přenechal kamery, na které si sami natáčí osobní záznamy a jsou tak spolutvůrci filmu.

Chorvatsko, Slovinsko, 2018, 73 min, 50 Kč.

 

Pořádá Ennea caffé & shop.