Čtvrtý ročník výjimečného festivalu česko-německého umění V Centru/Im Zentrum nalezl domov tentokrát v Jeseníku. Středobodem nabitého víkendu mezi 20. - 22. zářím se tentokrát stala budova bývalé knihovny na Lipovské ulici, jenž se stala domovem pro řadu výstav či audiovizuálních instalací.
Festival V centru/Im Zentrum pořádá již čtvrtým rokem stejnojmenná kulturní inciativa pod vedením Zdeňky Morávkové, přičemž letos se na přípravách významně podílela i Městská kulturní zařízení Jeseník. Jeho výjimečnost spočívá nejen v tom, že na historickýmu událostmi poznameném území Sudet propojuje české i německé umění, ale také v tom, že se každým rokem koná na jiném místě. Zatímco v minulých ročnících oživoval lokality v Javorníku, Vidnavě, Velké Kraši, Bernarticích či Bílé Vodě, letos se přestěhoval do města okresního a stal se tak alespoň z geografického hlediska dosud nejkompaktnějším ročníkem. Přestože program festivalu probíhal na různých místech, ono "Centrum" se tentokrát dalo jasně identifikovat. Stala se jím budova bývalé Knihovny Vincence Priessnitze na Lipovské ulici, která od června letošního roku ležela ladem.
Na přípravě budovy se podílela řada dobrovolníků. Z prostoru zmizely dveře, stěny byly nově vymalovány a koberce z budovy posloužily jako základ pro uměleckou instalaci "Kokon" Thomase Gerstmeiera a Meriana Teutsche, kteří rozstříhali původní, tisícovkami párů bot prošlapané koberce, spojili je do dlouhých pásů a rozvěsili na fasádu knihovny. Staré ven, nové dovnitř! Kreativita byla poznat na mnoha drobných detailech, které návštěvník budovy mohl sám objevovat - například hned u vchodu do knihovny zářila na místě někdejší nástěnky světelná instalace ze žárovek.
Začněme popořadě - od přízemí. To se stalo domovem pro "Laboratoř" Andrey Demek Kaňkovské, které v průběhu festivalu sloužila v zásadě jako dětská herna. Z dřevěných a molitanových dílů vznikla "stavebnice" s motivy jesenické architektury, z níž si dítka mohla postavit třeba budovu radnice - anebo cokoli jiného, dle fantazie. Dále se dole nacházela výstava fotografií Henninga Koepkeho putující po stopách architektonického stylu Bauhaus v ulicích Brna, informační panely věnované historii budovy a blízkého okolí zpracované Státním okresním archivem v Jeseníku a dobře vybavená kavárna/bar, o nějž se staral ansámbl Vinckova kafe.
První patro knihovny se stalo domovem hned pro několik zajímavých instalací. V jedné z místností bylo možno zhlédnout půlhodinový dokument o uměleckém projektu Wolfganga Eichnera a Thomase Hubera "Linear - the pen men continue", v jehož rámci se rozhodli upomenout na virtuálnost mezistátních i jiných hranic originálním způsobem - nasadili si na záda (potažmo na jízdní kolo či člun) obří pera a jali se fyzicky načrtnout smyšlený gigantický obdélník napříč třemi americkými státy. Zda to byl ten nejlepší, nebo ten nejhorší nápad v jejich životech, sám nevím. Hned vedle bylo možno absorbovat multižánrovou koláž Franka Sauera "Co se skrývá za vraty?", která za propojení, hudby, poezie, mluveného slova a fotografie pojednávala o historii významných jesenických rodin textilních průmyslníků Regenhartů a Raymannů. Hned dvě místnosti "spolknula" výstava oceňované německé fotografky Isodle Ohlbaum, jenž v rozmezí čtyř dekád nafotila řadu českých spisovatelů a dalších umělců při jejich německých návštěvách. Vedle sebe tak byly k vidění například portrét Pavla Kohouta z roku 1979, Václava Havla z roku 1995 či letošní foto Jaromíra Švejdíka s Jaroslavem Rudišem. Osobně mě ovšem nejvíce zaujala místnost věnovaná projektu Filipa Raifa "Hertha". Historky z dětství a mládí dnes takřka staleté rodačky z Velkých Kunětic Herthy Lindemann jsou doplněné o Raifovy osobité ilustrace přímo na stěnách. Na obrazovce navíc běžel dvanáctiminutový sestřih dokumentu "Let, návrat, smíření - Hertha Lindemann se vrací domů", jehož celovečerní verze bude mít premiéru v jesenickém kině 29. listopadu 2019. Ještě jednu malou, ale podstatnou drobnost si na programu v knihovně dovolím vyzdvihnout - ke každé instalaci byly připraveny precizně zpracované dvojjazyčné tištěné materiály, tudíž ani náhodný návštěvník netápal v tom, na co se to přišel podívat.
Festival V centru samozřejmě probíhal i mimo knihovnu - a kdybychom se měli věnovat každému jeho dějství zvlášť, mohly by být o festivalu klidně celé noviny. Páteční večer patřil česko-německému kabateru "To téma: Cit und Gefůhl" v Divadle Petra Bezruče. Hojná účast doprovázela sobotní autorská čtení v Kině Pohoda, kde se vystřídal Jaroslav Rudiš se svou knihou "Český ráj", Kateřina Tučková s připravovaným románem z Jesenicka "Bílá Voda", Simone Kucher s rozhlasovou hrou "Jedna verze historie" a Jaromír Typlt s Michalem Ratajem s experimentálním zvukovým projektem "Škrábanice". O večerním koncertu Kafka Bandu v Priessnitzových léčebných lázních referujeme na jiném místě tohoto čísla, ovšem po jeho skončení se ještě kultury chtiví diváci vraceli do bývalé knihovny, aby zde zakusili divadelní představení Jakuba Čermáka "Bordel de l'amour". V nedělním dopoledni pak bylo možno absolvovat netradiční procházku Jeseníkem pod vedením městské architektky Sary Al-Wahaishi, která byla zpestřená o několik zastavení s vystoupením pouličních muzikantů.
Dá se očekávat, že příští rok se festival V centru přesune opět na jiná místa Jesenicka, bude objevovat další netradiční česko-německá propojení a oživovat další zapomenuté lokality. To ostatně vyplývá z jeho samotné podstaty. Přesto nelze než být rád za to, že se jesenický ročník alespoň jednou uskutečnil - v mnoha směrech byl zajímavý, netradiční a co do koncentrace umělců skutečně nabitý. Jeho dozvuky budou rozhodně slyšel ještě další týdny a měsíce - a nelze než pořadatelům popřát dostatek energie a nápadů do dalších ročníků, ať už budou koncipovány jakkoli.

 

(jj)